něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 16. 12. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka            

Hulím, jím a spím... (poezie, Jane) • Kožená bunda natužená kouřem z tisícovky cigaret... (poezie, Jane) • Stopy života (poezie, Jane) • Ve vlaku (poezie, Jane) • --->-->--> (poezie, Jane) • Anděl (poezie, Jane) • V klubu (poezie, Jane) • Hrášek (poezie, Jane) • BOJ (poezie, Jane) • Jedlá (poezie, Jane) • Další zbytečná slova (poezie, Jane) • U vody (poezie, Jane) • Podvečer v zahradě (poezie, Jane) • slečna Michaela (poezie, Jane) • Alfa (poezie, Jane) • Nikdy to není navždy (poezie, Jane) • Jarní kýč (poezie, Jane) • Ch. (poezie, Jane) • Neměls mě pak líbat (poezie, Jane) • O mých a jiných bláznivých (poezie, Jane) • Satyr (poezie, Jane) • Prádlo (poezie, Jane) • Paní much (poezie, Jane) • Ať si kdo chce, říká, co chce (úvaha, Jane) • Pro tebe k svátku (29.6.) (poezie, Jane) • Nocí domů (pro T.) (poezie, Jane) • Ubliž mi preventivně (poezie, Jane) • Milencům (poezie, Jane) • kdo si hraje, nezlobí (poezie, Jane) • Víly na březích řek (poezie, Jane) • V parku pod nádražím (poezie, Jane) • Prosím (poezie, Jane) • Sbohem, Alfo (poezie, Jane) • Ve vaně (poezie, Jane) • Hrneček od čaje (poezie, Jane) • Strážce tajemství (poezie, Jane) • Báseň psaná po tmě (poezie, Jane) • Rozplynul se (poezie, Jane) • Problém pacienta s paranoidní disociativní poruchou osobnosti (próza, Jane) • Přežít pár minut (poezie, Jane) • První sníh (poezie, Jane) • Už zase (poezie, Jane) • Já ne (poezie, Jane) • Lovci (poezie, Jane) • Na návštěvě (poezie, Jane) • Pamatuješ... (poezie, Jane) • Když už je všeho noc (poezie, Jane) • Byl jednou jeden král (poezie, Jane) • N z v (poezie, JaNe) • Osamělá duše (poezie, Jane) • (bez názvu) (poezie, Jane) • Oblíbené trasy (poezie, JaNe)


[javascript protected email address]
18.4.2020
Oblíbené trasy

Oblíbené trasy...

Třeba z Prahy na Beroun

To je tak krásná cesta

Že stojí za to jet ji vlakem

Znovu a znovu

Tam a zpátky

 

Oblíbené trasy od filozofie do postele

Nebo na pohovku

Co kdo doma má

A proto jet kdykoli

Na výlet vlakem

Znovu a znovu

Tam a zpátky 

 

Oblíbené trasy za pocitem

Že žiju

To jsou tak krásné cesty

Plné těšení a voňavých vzpomínek

Už jedu domů

Abys mohl být smutný

Že tam nejsem 

Znovu a znovu...

20.2.2020
(bez názvu)

Držím tě jako někoho,

koho nechci už nikdy pustit.

Objímám tvou šíji

tam, kde končí vlasy

a začíná kůže...

...chtěla bych toho šeptat mnohem víc

než tvoje jméno stále dokola...

-

A pak prý, 

že už k tobě nechovám 

romantické city...

Komu to lžu 

a s jakým úmyslem?

Nejvíc snad sama sobě.

-

Tramvaj zastavuje

a přetrhává mi sen

o bezpečí v tvém objetí,

nutí mi všední realitu,

budeš vystupovat,

měl bys už vystupovat..

Naposledy zahlédnu oči,

co svádí snadno slečny do průšvihu

a vdané paní přidělávají vrásky 

7.2.2020
Osamělá duše

Tak sama

Jak jen duše může být,

Jak jen bytost může být

Ve světě věčného odmítání.

 

Kdo by ji mohl spasit?

Anděl strážný je poslední,

Který to nevzdal...

...ovšem jen z božské povinnosti.

 

Vysílá na sta signálů,

Nikdo však nepřijímá. 

Zprávy nejsou doručeny,

Adresát k nezastižení.

 

Tak sama. Cizí i u sebe doma.

Draci krouží v ulicích

A město nebylo nikdy méně nebezpečné,

Než je právě teď,

Když už na ničem nezáleží.

 

Ať si tu duši zatracenou

Draci sežerou...

... ať pojdou na její hořkou chuť

A duši s sebou strhnou do podsvětí.

 

Tam aspoň nebude sama,

Démoni všude kolem,

Krutost už není nevýhodou

A duše zmizelá nikomu na světě nechybí.

29.1.2020
N z v

Nezachráníš všechny,

Minimálně ty,

Kteří zachránit nechtějí..

Už ti nic z toho nebudu říkat.

Ani pohledem....

.....pár metrů

Jak nepřekonatelná propast.

Bičování slovy

Každá narážka

Ta cizí slova tak blízce vystihující skutečnost..

Jsi tak podobný už mnohým...

Spřízněná duše, někdo, kdo chápe,

Kdo aspoň zdálky zahlédne ty démony v mé duši..

Kdo se přiblíží tomu nic, co je uvnitř mne,

Téměř na dosah,

Téměř to nic vyplní,

Stane se mnou. 

A já se stanu někým jiným..

Jen nejde oddělit moc dobře duši od těla.

Tělo nejde odložit u botníku

A dál vejít jen s nahou duší..

Kéž by to šlo. 

Pubertální osudové lásky

Vystřídala sofistikovaná citová vzplanutí.

Konce jsou stejné...

.. rozervaná duše

Zdecimovaný náhled na sebe,

Případ pro psychiatra. 

Už tolikrát. 

Tolikrát jsem se nechala strhnout přesvědčením,

Že zázraky se dějí,

Andělé bez křídel chodí mezi námi,

Vily mají právo tančit kdekoli,

Silní chrání a křehcí jsou chráněni,

Vše je jak má být,

Pokud jeden jediný člověk chápe...

Chápe... Mě.

 

23.2.2015
Byl jednou jeden král

Bylo nebylo
a ještě pořád není
moc dlouho
po rozednění
a dolu ulicí
po rozbitých chodnících
teče moč a pivo
sakra to je život
opilých umělců

Zase jsi mě chytil
do magické pasti
někde blízko podlahy
hrát na oběti a na vrahy
je nám tak vlastní
jsme herečky malých rolí
a přes kalhotky bolí
když hvězdy stoupají

Špinaví a bledí
zbytečně hlasití
a mě nenasytí
tvé oči
které neví
občas mě hledají

Život není děvka
jen se občas setká
špatný se špatnou
Tak mi pane králi
než zmizíš zase v dáli
kresli vlasem po duši
když nejde odemknout

21.1.2015
Když už je všeho noc

Když už je všeho noc
a málo lásky škodí
přijdeš
jen když se ti to hodí
a čeho je noc
toho je příliš
jestli mi rozumíš

Tak bdělá po polovičatém spánku
tak čerstvá jak keřík s rajčaty
a ty
někde obděláváš jinou
zahradu plodnou
vyvětranou a řekou políbenou
po polovičatém spánku dvojí den
a ten
kdo mně má sílu dávat
netuší

Třesoucí se ruka
do kláves tiše ťuká
v arytmii zoufalého srdce
bílé světlo z dálky
nezahřeje
smetu mezi zbytky tabáku
myšlenky rozdrobené
máš to na háku
tak měj
sebe měj
se...

30.12.2014
Pamatuješ...

Pamatuješ na první sex,
který jsem ti dala k svátku
ve vypůjčeném bytě
už před kolika?
deseti?
lety?
Byli jsme děti.
Nemilovala jsem tě.
Chtěla jsem někoho jiného.
Ale byl jsi hodný
Štěpánku...
Básničky jsem psala já
a píšu je ještě stále...

27.10.2014
Na návštěvě

Příboj přísných pohledů
doráží na břeh vědomí
dráždí k přemýšlení
plánování budoucnosti
k žití.
Jsi zapojený do sítě
nahý v plovičatých úsměvech
období kočičích něžností
sametově lesklý podzim
prokřehlých lásek.
Příliš nízký tlak
strhává mě dolů
dlaněmi objímám
holou betonovou podlahu
horko jak v pekle
cákáš mi vodu na čelo
ta okamžitě vře - neochladí
ten žár mnou smýká
ležím a prudce dýchám
nadměrně unavuji bránici
a i tvé nohy
v pracovních botách
vypadají bezradné
a vyděšené
z nastálé situace.
Neboj!
Vždyť už se sbírám
pojedu domů.

9.9.2014
Lovci

Jsme lovci,
můj milý,
lovíme prožitky, emoce
a sebe
navzájem,
i své vlastní duše.

Chytáme do očí
a do jiných tělesných pastí,
klademe návnady dojmů
jen stěží uchopitelných.

Rozkládáme své tělesné schránky,
hnijeme před sebou,
zanecháváme pachové stopy
a doufáme,
že k nám kořist přivedou blíž.

Nemusíme soupeřit,
lidského masa je dost
pro všechny
hladové krky.

Když však potká lovec lovce,
někdy
soupeří na život a na smrt
slovy, nebo klackem:
podle toho, co je po ruce.

3.9.2014
Já ne

Začnu vést nekonečné rozmluvy sama se sebou,
budu si vyprávět zážitky z víkendu,
budu si se sebou vzpomínat na tebe,
budu se sama sebe ptát.

Musím se seznámit se samotou,
snad ona lépe mě ke mně připoutá
a přestanu bojovat,
zahnaná do kouta,
bojím se - té druhé.

Teď ji vidím v křesle,
jak píše tahle slova,
nemoudrá, nedospělá, nehezká.

Čím vším už jsme spolu prošly,
kolikrát jsme zkusily jedna druhou zabít...
Jsme si odrazem, i nezbytným doplňkem
a stále řešíme jen sebe.

Nejdivnější jsou ty chvíle,
kdy se máme rády
a napadá mě,
že už dávno jsme si měly promluvit.
Je to jasné jak facka: Jistě!

Těžké pravdy si říkám s poťouchlým úsměvem:
jen já vím,
kdo vlastně jsem.

21.5.2014
Už zase

Už zase tě mám plné zuby
přesto tě stále nemám dost
dvě zvířátka stažená z kůže
dvě prázdné schránky
dvě ponožky narychlo skopnuté
se stále stydlivě válí pod postelí
pastelka pod stolem dokresluje moment
stojíme kousek od sebe
úsměvy od ucha k uchu
jen trochu provinile

Zas další horký den
zas další uhašení žízně
umyj si, prosím, tentokrát ruce
čistota půl zdraví
zdravíčko paní

Tak trochu smutná s přicházejícím létem
snad někdy tušíš, jak mi je
teď ne - teď určitě ne
odevzdáváš teď vesmíru kus své duše
pracující - městem uhánějící
snad někdy mluvíš sám se sebou
a tušíš... snad maličko tušíš

To nepomine - to nezrušíš
jak okoukaný obrázek
zakládáš na další neštěstí
a hasíš sžíravé plameny v mé duši
k zítřejšímu obědu si dám kus výživné vzpomínky
tak sytá duše může být jen spokojená
slídiči slídí
vyděrači vydírají
domy se do země propadají
my dva kráčíme dál
nezlomní v šílenství druhých
silní v šílenství násobku
teď zazářit - teď hořet a plát

Cítíš to?
Prosím, řekni mi, že to cítíš...
...právě teď.
Řekni mi, že všechno bude dobré
budu tě nenávidět
a bude mi i zatraceně dobře
protože přijdou zas...

...nejprve léto, pak podzim
zima a tak dál
bude to tak do našeho posledního dne
a pak bez nás spokojeně dál
toužím po uvolňujícím smíchu
- přijď a rozesměj mě prosím.

23.1.2014
První sníh

Padá
a ty tu nejsi
padá
a ty skládáš prádlo do šatníku
padá
a ty se nezastavíš ani na pár slov.

Padá
a ty se zlobím
padá
a já se zlobíš
padá
každý sám.

Padá
a mě už nenapadá,
co víc ti ještě říct.

Padá
a já už nejsem mladá.
Co řek by někdo moudrý?
N..

23.12.2013
Přežít pár minut

Ty nejšílenější chvíle

trvají ty nejdelší minuty

třeba tři, možná dokonce pět

... jenže člověk zestárne o deset let

zrychlenej tep

lepivej pot

totálně mimo

dochází kyslík

co kdyby? Kdyby?!

Bojím se tak,

že sotva držím pohromadě

nahé tělo sevřené úzkostí

ledové nohy zkroucené v křeči

bojím se, bojím

schoulená

jak zámotek

chuchvalec špíny

zchromlé a oslabené

dospělé dítě

13.12.2013
Problém pacienta s paranoidní disociativní poruchou osobnosti

Zaslechl jsem rozhovor dvou mých já a vůbec se mi nelíbil.
Nelíbilo se mi téma jejich rozhovoru. Byl jsem jím já. Bavili se o mně. 

3.11.2013
Rozplynul se

Rozplynul se.

Všichni se rozplynuli.

Jsou z nich jen barvy.

Pocity barev.

Mám z tebe takový zelený pocit.

Andělská jemná temně modrá

...

a rudá

Cestičky rudé po košili

se rozplynuly.

Vždycky to skončí u Anděla 

to je v pořádku.

Rozplynul se.

Ve vůni rozmarýnu

moje prázdná hlava

stisknuté zuby

a oči jako němá výčitka

ten zemitý pocit

tráva,

hlína,

sláma,

to všechno tu mám

ve vlasech

rozplynul se.

3.11.2013
Báseň psaná po tmě

Slyším tvůj hlas v mobilu

Slyším vyzvánění tvého mobilu, ještě než tě uvidím

Rozléhá se to tu všechno

Ve dvousekundových intervalech

Pochopení pravdy

Píši (a nevidím)

Slyším tvůj vlak

Přátelsky bliká světlo na přejezdu

Pár hodin po setmění

Tma nás vezme

a do rána nás nevydá.

1.11.2013
Strážce tajemství

Ty jediný to víš.
Ty jediný znáš všechna má tajemství.
Víš, kam chodím, a proč.
Vidíš do mě,
vidíš, jak se někde uvnitř pravidelně smršťuju;
jak po zimě zase rostu.
Znáš každý kout mé tajné zahrady.
Vidíš všechna příkoří, 
kterých se dopouštím na vlastním těle
... 
týdny míjí,
ty tu stále jsi
ukotvený v čase i prostoru.
Často vožralej jak čuně.

 

22.10.2013  (upr. 23.10.2013)
Hrneček od čaje

Na stole v kuchyni zbyl po tvé návštěvě nedopitý hrnek;

beru ten kus porcelánu, co se kdysi směl mazlit s tvými rty,

a přikládám jej ke rtům svým;

ne že bych chtěla pít ten dva dny starý čaj,

jen chci ochutnat stejná místa jako ty;

potěžkávám ten kus nádobí s namalovanou žirafou

a hledím přes pokoj

a vduchu si znovu přehrávám ty chvíle,

nevrátí se a nebudou další;

hrnek tu zbyl, tys odešel,

kuchyňský stůl jako by chtěl kýchnout

a smést to harampádí na zem

a zapomenout.

proč on může a já ne?

19.10.2013
Ve vaně

Ve vaně plné zvrácenosti
Le
ží tělo
Bez milosti
Svr
žené a vyvržené
Vytr
žené
Roztr
žené, rozcapené
Z kontextu
Za
čni palci u nohou
Pak výš
Ty víš
Ve van
ě plné mých nohou
V koupeln
ě světa
Asi n
ějaká civilizační choroba
Na chodb
ě potřeb
Nedostáváš
Na
čni mi palce u nohou
A za
čni výš
Ješt
ě kousek
Najdi
Odvahu a sply
ň
Ve van
ě plné nácviků
Bez
Nohou
Le
ží tělo
Plné zvrácenosti
Pach
ů a něžností
A her.

9.10.2013  (upr. 3.11.2013)
Sbohem, Alfo

Vmáčknu tě na maličký kousek volného místa ve své duši;

vyrovnám si tě ve vitrínce životních podivností,

poctivě budu každý týden otírat prach z každé jedné vzpomínky

na tvoje vlasy

na tvoje auto

na ty ukradené chvíle...


Stále lepím nové náplasti na staré rány,

které se nezahojeně čas od času rozezívají do nového pondělního rána.

24.9.2013  (upr. 2.10.2013)
Prosím

Oslavujme život.

Ta slova mi zhořkla v ústech.

Říká se tohle vůbec, když se slaví ztráta?

 

Jak podat ruku tonoucímu,

když zrovna člověk sám má co dělat, aby žil?

 

A nebo to zkusme, vrhněme se do proudů

a uvidíme, kdo vyplave, čí život bude zachráněn.

 

Smutné je, když se najednou topí celá rodina, město, národ.

Zachraňme národy.

Zachraňme cokoli z toho, co je teď, pro ty, co přijdou po nás.

Totiž žádná potopa po nás. To ne.

Když projednou začneme tím, že k sobě budeme čestní.

 

Vážíš si sám sebe? Ne? Tak začni.

 

Zažehni plamen,

ohřej mě,

prochládám na okraji doby ledové

a stůňu.

7.9.2013
V parku pod nádražím

Nikdo neví, kde jsem,

nenajdou mě - už dávno nehledaj

dva upletené copánky ji neochrání

rostou jí černé chloupky

na kolenou a výš

nikdo mě nehledá v parku pod nádražím

náušnice se houpe v rytmu dechu

řidiči zvědavě vykukují z aut

a někdo vedle si balí cigaretu

hudba hřmí a burácí

nenajdou mě

jsem všude ve větru

chvíle se mnou jsi nikdy neprožil

a lidé žijí dál s každou vteřinou - proudí mnou

zvuky - cítíš je taky?

Bledneš v odpoledním slunci

nedám se rušit

v parku pod nádražím

29.8.2013
Víly na březích řek

Byla tak sladká, že po ní zaručeně musí ráno bolet hlava.
Byla tak dokonale přesná, jako by tam patřila stát odjakživa - po jeho boku.
Uvědomuje si své prokleté štěstí,
své šťastné prokletí?
Nebo je prostě jen nějak determinována k tomu stát tam a být vílou?
Třeba za to může on.
Třeba je každá po jeho boku vílou.
Každá, která po jeho boku stojí...
Já po jeho boku jen ležela.
Víly nelehávají. Neválí se. Vznáší se. Jsou
A nemají potřebu to někomu dokazovat
- snad o tom někdy ani neví.
Řeka bude plynout dál.
A my na jejím břehu vítáme podzim.
Podzim plný pocitů
a pak zima plná pocitů
tvá vypůjčená postel zažije ještě mnoho usínání a probouzení
tvých šepotů a chvil ruku v ruce
o které nemusíš prosit
Mě už bys taky nemusel prosit
nejvíc tě cítím v dešti
a ve slunci na louce
a ve tmě pouličních lamp
Jsou všechny cesty klikaté
a některé jsou cílem
jen po nich vyjít
Brány do života
1982
se jedna otevřela
ty jste se nebáli vstoupit
a pak za sedm let další
ve tvých stopách
na vypůjčených postelích
v mokrém šeru
v ta mokrá vlhká a lepkavá rána
(víly se nelepí, že?)
kdy nikdo nezahraje na klavír a nesloží píseň o nás dvou
Byla tak sladká, že z ní zaručeně musí bolet hlava
tvá víla

prosím - skončeme to.
Provždy... 

11.8.2013  (upr. 15.8.2013)
kdo si hraje, nezlobí

 

Před souloží

po souloži

pořád musí stát

-

nebo nebudu hrát

-

-

už jdu!

25.7.2013  (upr. 28.7.2013)
Milencům

Milenci se milují a nenávidí,
milují a zraňují,
milují a usmiřují,
milují a nechápou,
milují a provozují bestiální sex,
milují se čestně, hloupě, divoce,
neutěšitelně, netrpělivě, trpělivě,
s rozkoší, s důvěrou, milují se.

Milenci jsou naivní a hrdí,
ztracení a opuštění,
volní, květinové děti.

Milenci se milují a nenávidí,
zbožňují a proklínají,
rodí se a umírají,
zůstávají a odcházejí.

Milenci se milují a nenávidí,
chraňme milence!

16.7.2013
Ubliž mi preventivně

Jsi příliš velký malý princ
a liškám už nevěříš
- já ale stále věřím tvým slovům
a bolí to skoro stejně, jako tvůj vyčítavý pohled.

Našel jsi způsob,
jak zavést prevenci hříchu:
ubliž hříšnici dostatečně
a ona pak zkrotne a snad i zmizne.

Věřím tvým slovům,
tak zavřu duši na dva západy
a zahodím klíče.
Snad je zas někdo nenajde.

13.7.2013  (upr. 29.7.2013)
Nocí domů (pro T.)

Dýchej zhluboka,

je to ve vzduchu,

pij, co hrdlo ráčí

z kohoutku souznění.

 

V rachotu moderní doby,

když všude blízko číhá odsouzení,

v noci se řítíš tmou na sedadle cizího auta,

beaty nutí tvé panenky skákat jak pingpongový míčky,

ulice je úzká,

brzdy

…byly, jsou a budou.

 

Ale my bratře nebudeme.

Lavina zvratků zasypala hlavní vchod.

Dobrou noc.

9.7.2013  (upr. 10.7.2013)
Pro tebe k svátku (29.6.)

Jako vrátit se do dobře známé náruče.
Jako cítit, jak se zaceluje potrhaná kůže.
Vrátit se k oblíbeným hrám
(s city ostatních)

Hořím.
Hořím, abych vstala z popela,
někdo tomu snad říká dospívání

Zodpovědnost je osvobozující.
Zbytečně moc přemýšlím,
uklidňuju se pocitem stébel trávy pod mými prsty, šuměním větru, budoucností.

Jsi jeden jako druhý…
znám vás tolik…
až z toho slzím.

Pamatuješ na tu noc?
Leskly se ti oči, když jsi mluvil.
Jako v horečce.
Ticho by bývalo mnohem hezčí
- škoda že spolu neumíme mlčet

 

Je léto.

Do Silvestra daleko.

9.7.2013  (upr. 10.7.2013)
Ať si kdo chce, říká, co chce

Jak dalece jsme ochotni hájit právo člověka na svůj názor a na jeho projevení? Co když ale jeho názor někoho druhého uráží, pohoršuje, nebo zraňuje? Co když to, že hlasitě sdělujete svůj názor, přiměje někoho jiného, aby někomu dalšímu ublížil? A třeba už ne jen slovy. Budete pak cítit vinu za to, co se stalo?

Třeba s ní netoužil mít sex, dokud se zasněným pohledem nepronesla: „Já bych šukala…

Cítila pak za to vinu?

8.7.2013  (upr. 10.7.2013)
Paní much

Leží nedaleko záchodů,

leží s mouchami nad hlavou,

pod hlavou zemi - svět,

leží a tiše číhá,

pohyb much jí oznamuje pohyby budoucích mršin

- stačí si počkat,

však oni chcípnou;

zbudou po nich prázdné barevné ulity vysáté kosmickým vysavačem času.

Paní much leží v trávě

s přáteli nad hlavou!

8.7.2013
Prádlo

Na šňůrách týden přeschlé prádlo...

... koho to zajímá?

Mě?

Tebe?

Tvou ženu?

Pozvi ji sem

a já ji odsud nevyženu

- slibuju.

26.6.2013  (upr. 27.6.2013)
Satyr

(pro T.)
Jsi satyr s Kainovou povahou
žárlivý, bezmocně mocný,
trpíš.
Byl jsi zrozen k tomu,
abys trpěl a svou bolest nám všem ukazoval.
Házíš po nás prach, bídu a slova,
milenkám kopytem vyrazíš zuby a pak pošlapeš jejich tenké krky;
bratry jsi zabil, nebo zavrhnul – 
– trpí tvou krví.
Jsi satyr, sám sebe stahuješ z kůže
... pod ní už nemáš opravdu nic...
– tvá nahota tíží.

28.5.2013  (upr. 29.5.2013)
O mých a jiných bláznivých

Kruhy se uzavírají v těch chvílích,
kdy se těla otevírají.
Najednou to do sebe všecko tak pěkně zapadá.
Vyvrženi těly z kruhů ven už pořád budeme hledat cestu zpátky.

Je komické, jak si všechny stejně lžeme do kapsy.
Každá věří. Nejvíc ale ta zrzavá.
Ví, že už jen víra jí zbývá.

Čmeláci bzučí hlasitěji než včera.
Jejich hebká, křehká těla také opisují kruhy.
Tančí. Snad také zrovna tančíš:
bláznivý dupák po příliš tenkém ledě.

Kruhy se uzavírají v těch chvílích,
kdy se duše otevírají.
Najednou do mě tak pěkně zapadáš.
Obnažené duše slavnostně oblékneme do spořádaných životů.

Je komické, jak vám všem stejně lžu.
Každý (mi) věří.

 

Pozvedám hlavu k slunci.
Tančila bych.
Smyslný tanec na ledě, který mezi námi nikdy
(ve tvé duši) neroztaje.

20.5.2013
Neměls mě pak líbat

Neměls mě pak líbat.

-

Teď je mi z pusy

cítit vlastní pussy.

17.5.2013
Ch.

Jsi jako hudba, s kterou žiješ.

Buch a buch a buch,

jsi jak chajda, v které hniješ,

kde zahnívá tvůj duch;

tvá duše rozežraná zčásti

… buch a buch a buch…

Jak když tě klackem praští,

asi tě šálí sluch.

 

Jsi jako dřevo v lese,

nařežu tě pilou,

jestli to Vesmír snese,

podaruj mě silou,

tvé ruce jako lana

krásně svazující,

do tvého světa brána;

mnu si líci.

 

Jsi jako vlčí mlha!

Buch a buch a buch!

Obestřels mě, jsem plná…

Však bez předtuch.

17.5.2013  (upr. 24.5.2013)
Jarní kýč

 

Pupeny třešně – nadité a lesklé,

křehké, světle zelené lístky,

kmen. To vše mám na dosah ruky.

 

Slunce prohřívá každý milimetr kůže

stamiliony něžných pohlazení.

 

Pod nohou mi křupl starý list

a rozpadl se do mladé trávy:

mezi mravence a sedmikrásky.

 

To vše mohu hladit rukou,

šimrat nohou,

laskat ústy.

 

Mít hubu plnou hlíny.

To by bylo.

 

13.5.2013
Nikdy to není navždy

Duše bolí z pravdy,

co rozkroku se líbí.

Nikdy to není navždy…

…i když ti to slíbí. 

4.5.2013
Alfa

Spal mě prosím dřív,

Než tě uhasím…

… náhle jsi procit

Do génia noci.

 

Pak ráno tvá fena

A žárlivá scéna.

 

A my dva nepůjdem

bez noci nový den.

 

Milion let musím tě znát

Hárám a neštěkám

– pojďme si hrát.

20.4.2013  (upr. 23.4.2013)
slečna Michaela

 
Je mléčně krásná
a nazrzle sladká,
když krčí nos
a odhaluje horní špičák
–  směje se –
šelmička.

Kdo někdy nechtěl dráždit šelmu?

 

17.4.2013  (upr. 18.4.2013)
Podvečer v zahradě

Voda lesknoucí se v zapadajícím slunci slibuje lepší zítra pro vše živé. Jsme tak mladí a tak čerství. Hledáme své právě rozkvétající druhé poloviny; své staré smutky odkládáme na kompost včerejška. Ještě budou užitečné. Mohou být. 

Den se svými stíny pomalu pokládá hlavu na polštář hebký jako kočičí kožich.

Přinášíme pro dnešek poslední oběti na oltáře svých bohů a bůžků. Pobavíme je svými plány na večer. Stejně se zas rozplynou v kouři.

Pastýř zahání své ovce do ohrady a těší se na lože.

Je to tak prosté.

16.4.2013
U vody

Pojď se mnou k řece. Lehneme si do trávy a poplujeme. S každým nádechem poplujeme dál do hlubin sebe.

Pojď se mnou a já ti ukážu ta nejsvůdnější dna. Můžeš se k nim zkusit potopit, ale jen pokud budeš chtít. A budeš mít tu odvahu.

Slibuju, že tě neutopím. 

Ryby jsou zrádné. Zvlášť ty skopové.

11.4.2013  (upr. 12.4.2013)
Další zbytečná slova

Už bylo napsáno zbytečně mnoho slov, nevadí, přidám další, ten prostor to snese.
Ale já už nesnesu tu bolest!
Někam to napsat musím...
Do deníčku? Ale jděte, z deníků mám akorát tak noční můry. Jsou tak trvalé. 

Všimli jste si, jak má každý z nás svůj oblíbený způsob, jak si (nechat) ubližovat?
Třeba nemít rád překvapení a přesto otevírat dveře, které mají zůstat zavřené. 
Tak mě tedy osude ještě jednou překvap. 
A já pak překvapím vás... 

To pak člověk jezdí ranním městem a nic se mu nechce.
Když se hned po ránu nasere, že by vzteky prdelí mohl louskat vořechy.
Z kočárků řvou děti - i ty jsou neskutečně trvalé. 
Chcete děti? Ne? Tak nešukejte.

Jeden krok dopředu a dva zpátky...
Couvám pryč od svého štěstí.
Couvám
a ty spíš.

 

30.3.2013
Jedlá

Příliš nedospělé duše,

příliš dospělá těla.

 

K snídani si tě jen ukousnu,

ale k obědu bych prosila plný talíř tebe,

jen to nerozcmrndej;

stačí, jak jsi mě zamazal ráno.

 

Večer tolik něhy, tolik zbytečný něhy:

tam, kde má navrch rozum,

je něha trochu nadbytečná. Víš?

Radši si spolu dáme rajskou –

hudbu stokrát jinak

až do svítání.

K snídani jsem si tě jen ukousla

a teď mám hlad.

16.3.2013
BOJ

Boj je vlastně jen promyšlený pohyb za nějakým účelem.

Úplně stejně jako sport.

I jako život.

Tak berme život sportovně.

Ale bojujme.

Musíme myslet, ale musíme se u toho i hýbat…

Neúprosně spalujme protivníky:

Plameny slov, gest –

Pohybem!

(ideálním pohybem v takovou chvíli je prudký úder vašeho kolene do protivníkova rozkroku)

16.3.2013
Hrášek

Je to tak nefér,

když se hrášků v lusku sejde pět.

Po dvou si je házíš do pusy,

ale co ten chudák pátý?

Má se to tak i s přátelstvím…

Pět je špatné číslo pro cokoli.

Pět bude vždy znamenat:

Dvě dvojice

---------------------

a ty nás neruš!

14.3.2013  (upr. 15.3.2013)
V klubu

 

Podáváme si dobře dávkované štěstí,

létá na trase mezi našima očima.

Ty tvoje modré ledově světélkují

v červenošedém kouři okolo.

Nízké napětí

Slabý pulz

Zvedám hlavu zvedáš hlavu

Nanosekunda

Třesk

Naše duše letěly prudce k sobě,

až narazily na tvrdý kov snubního prstýnku.

 

10.3.2013
Anděl

Asi jsem tvůj anděl,

i když ty to ještě nevíš,

tak dojemně, až bratrsky

moje dobro střežíš.

Jsem tvůj anděl,

malá holka v ruce jointa

s tím je vždycky potíž.

Co čert nechtěl

snad se mě trochu bojíš.

Jsem tvůj anděl,

kterej v zimě v teple dřepí

a když je ti ouvej

spí a nepřiletí.

Jsem tvůj anděl

Jako naschvál jsi mě našel,

hojíš duši, léčíš kašel:

Jsi můj anděl

Co je moje, to je tvoje…

Ty vole.

… je to naše

2.3.2013  (upr. 3.3.2013)
--->-->-->

Tvůj výraz v tom momentě s velkým M napovídal,

že se na mě zlobíš za náš společný hřích.

V tu chvíli oba napůl živí

Napůl mrtví.

Trapné ticho.

Kroužíme kolem sebe ve snaze najít oblečení.

Ukrajujeme vteřiny a doufáme,

doufáme,

doufáme,

že ta vichřice uhasila oheň…

Dokonale.

 

2.3.2013  (upr. 3.3.2013)
Ve vlaku

Tvůj vlak jede ráno tam -

ten můj jezdí večer... zpátky

naše životy se řítí jinými směry.

Jak parodie romantické komedie:

Nejezdi. Nejezdi ještě!

Já vím, beru se moc vážně.

Tak už to na kolejích bývá.

27.2.2013
Stopy života

Líbí se ti moje vlasy?
Ano?

Líbí se ti moje oči?
Ano?

Líbí se ti moje ruce?
Ano?

Moje nohy pláčou.
To kvůli tobě z nich každý den odstraňuju maličké stopy života.
Rostou - žiju!
Vždyť ty keratinové stopy života jsou ze stejného těsta jako já.

26.2.2013
Kožená bunda natužená kouřem z tisícovky cigaret...

Kožená bunda natužená kouřem z tisícovky cigaret

Se lačně otřela o mé nahé rameno a umaštěné - pro tento večer prsty pětkrát pročísnuté - vlasy zavadily o mou tvář

Seš to ty marjánková vílo?

Ale ne, víla je ta vedle

Nevidíš?

Má dlouhou sukni a cigára si zapaluje tak milosrdným pohybem

Jako by se jim omlouvala, že musí shořet

Nevidíš?

Vedle ní stojí poutník

V košili se zvláštním ornamentem

Nevidíš, že ti dva k sobě patří?

26.2.2013
Hulím, jím a spím...

Hulím, jím a spím. 

Směju se a miluju. 

Sportuju. Cestuju. 

Pracuju 

a pracuju taky na sobě. 

Každý den se snažím zlepšovat. 

Tak proč je to kurva nelegální?



⇡nahoru⇡